Březen 2014

30.3.

30. března 2014 v 14:45 | •Lilly• |  •Lilly•
Tak, za hodinku jedu z domova zase zpátky do Prahy od nemocnice.
Nevím jestli jsem ráda, nevím kde se vlsatně cítím líp, jestli tady, nebo v nemocnici.
Jasně, že doma, ale zase jsem si vyslechla pár věcí, co jsem myslela, že už neuslyším, nebo aspoň ne teď. Jedna z těch věcí byla :
'No, nejseš hubená. Tak nějak tam mezi ty holky nepatříš.'
Do tý doby jsem měla docea dobrou náladu...dokonce jsem si myslela, že trochu shodím, protože jsem se hodně hýbala, ale te´d se bojém vážení o 100% víc, a sebevědomí co trošinku možná nabylo, je zase zpět na bodu mrazu.
Tyhle věci kdybych slyšela měsíc po léčebně, tak ok, ale te´d sei bojím mezi ty holky zase přijít. Připadám si jako prase tlustá, a na váze bude určitě o kilo víc.
Aby bylo jasno, mám 47,5kg. Teda, aspoň jsem měla před týdnem. Teď se toho fakt bojím.
Nikdo mi z rodiny nerozumí, myslí si, že do takové léčebny nepatřím, protože nejsem kost a kůže. Tak proč mi teda říkali že mi to už nesluší jak jsem hubená? Proč jsem musela vyřadit celou skříň protože mi to bylo o dvě velikosti větší? Asi to nestačilo a já jedu zase dál nabýrat kila...který pak prostě stejně shodím. nemůžu dělat nic jinýho. Nemůžu to ani nikomu říct, protože přece nejsem tak hubená, abych přemýšlela tímhle způsobem. Asi musí mít člověk 30kg, aby si lidi řekli : jo, měla bys přibrat.
Tak ať se nediví, že holky končí v takovýhle nemocnicích. Ale vlastně ne, pardon, já tam nepatřím, protože mám moc kg...

26.3.

26. března 2014 v 18:18 | Lilly |  •Lilly•
Píšu celkem po dlouhé době, omlouvám se :)
Ale mám pomalý počítač a spíš čas vyplňuju tady jinak. Teď pojedu domů na víkend a jsem zvědavá, jestli dodržím jídelníček. Ale asi ne :/ protože jsem teď nejvíc nacpaná, a hrozně to bolí...fakt hodně moc. Nedají mi žádné léky a já to takhle budu asi muset vydržet přes noc, takže se vůbe nevyspím...je to opravdu hodně, nesimuluju, fakt...
A taky jsem dostala měsíčky, po roce! Beru to jako dobrou zprávu, ale stejně si připadám ještě tlustší. V úterý jsem měla na váze o půl kila méně, tak mě to překvapilo, že to bylo i navzdory menstruaci. No, prostě divný. Ale už cítím jak mi trochu narostly prsa a trochu boky. Nebo jako ne nějak extrémně, ale jo no...
Takže víkend bude pohybový a s málo jídlem, omlouvám se, ale ten poit ještě nepřekonám. Nemám na to, nemám motivaci tu nemoc opustit a bude mě doprovázet ještě asi dlouho, a není to o váze. To, že přiberu, neznamená, že je konec.

17.3. Jídelníček

17. března 2014 v 19:04 | Lilly |  •Jídelníčky•
Jídelníček z nemocnice
Snídaně: 2 housky se sýrem
Svačina: houska s paštikou
Oběd: polévka, zapečené těstoviny, salát
Svačina: mléko a houska
Večeře: sekaná s bramborama, salát
2. Večeře: jogurt

Tak dneska trochu těžší jídlo mi přijde. I podle toho jak mi je...
Dneska mi nasadili takové 'hodinky'. Pípá to každý dvě hodiny a musím tam vždycky zmáčknout jestli mám hlad, chutě, deprese, a další věci. Je ot nějaký výzkum.
Budu sem psát jídelníčky obden, jak jste si mohli všimnout. Když to stihnu, tkai víkendy celý. Ale vlastně to můžu dát předem. Ale zítřek si nepamatuju. Vím, že k obědu bude rajská! A k večeři nějaká rýžová kaše nebo co, to jsem zvědavá teda...

15.3.

15. března 2014 v 21:35 | Lilly |  •Jídelníčky•
Jídelníček z léčebny

Snídaně: 2 housky, máslo, žervé
Svačina: houska s máslem a medem
Oběd: kmínová polévka, kuře s bramborama, salát
Svačina: puding
Večeře: 2 chleby s 'paštikou', máslo
Večeře: jogurt

Ta pštika mimochodem smrděla i vypadala jako KOČIČÍ JÍDLO! A to vážně bez srandy. V úterý je vážení, tak doufám, že jsem moc nenabrala...i když moc s tím nenadělám. Radši jím všechno bez řečí, než mít problémy...
Ale až budu venku, vím jak to budu dělat. Budu jíst dietní potraviny pravidelně, jako tady, ale budu na sebe v jídle přísnější. Ne že sním všechno co mi daj, ale budu si všechna jídla plánovat já. Jestli se to zvrtne, a já zase budu jíst míň a míň, tak to je možný. Každopádně nebude to hned, ale jakmile půjde váha nad 50, je možný, že si budu ubírat. Prostě se s tím nesmířím!
Dělali mi tady jeden test.
Vyfotili mě ve spodním prádle, a v počítačovým programu jsem se měla upravit,j ka se vidím, jak bych chtěla být, a pak mi program ukázal fotku jak opravdu vypadám, a procenta, o kolik se vidím 'větší'. Pro představu, když má někdo 100%, vidí se normálně. Zdravá představa o sobě je i 120-130%. A jak jsem dopadla já? .... 206%. Tudíž, vidím se jednou tolik taková než jsem.
A není to vůbec přehnaný, když jsem ty tři fotky viděla u sebe, myslela jsem, že mají ten foťík nějak rozbitý. U tý fotky, kde jsem doopravdy, mi přišlo že to fakt je upravený, že takhle drobounká hubeňounká fakt nejsem. Sestra mě poslala do prodejny foťáku ze zeptat na tu 'poruchu' s tím, že mě odtamtud nechají převést zase zpátky na psychiatrii. Fakt mě to překvapilo a pořád se vidím taková, jako na tom prvním zkresleným obrázku. Prostě to nevidím, až mě to dokonce štve...a tohle není problém na dva měsíce, ale na dva roky! Proto si myslím, že tu jsem sice poprvé, ale rozhodně né naposledy.

13.3.

13. března 2014 v 17:22 | Lilly |  •Lilly•
Tak se zase ozývám. Napíšu vám tu dnešní jídelníček, pro představu:
Snídaně: 2 housky + 80g šunkového salámu
Svačina: švestkový kompot
Oběd: čevabčiči s bramborama, červená řepa, horčice
Svačina: kobliha
Večeře: hovězí na divoko, rýže
2 večeře: jogurt

Tak, takhel to tady přežívám, ale říká si že je to úplně jedno, nemá cenu se stresovat kvůli jídlu, protože stejně to musíš sníst. Zvracet nebudu, i když tady to zase tak 100% hlídaný není, ale ne, kašlu na to. Prostě přiberu...to se mi to říká když jsem se ještě nevážila...
Ale tím že je mi to tady jedno jsem si od holek z venku nechala přinýst DELI pistáciovou. Tady není skoro nikdy sladký, kromě těch koblih, a tak když mám přibrat, tak na něčem dobrým!

Stejně mám pocit že tu nejsem naposledy. Holky tu jsou po sedmý, někdterá dokonce po třináctý!! Je to síla, ale je to tak! Holky, co cestujou po léčebnách většinu života, nebo aspoň mládí...taková já budu. Jsem. Protože už ani neumím žít pro nic jinyho :( je to smutný, a nemůžu to říct nikomu jinýmu než holkám tady na pokoji. Ostatní se budou koukat skrz prsty a nebo jenom nechápavě odejdou. Je mi líto že tím ničím mamku, ale nemůžu za to, co se ze mě stalo. Potřebovala bych něco, co mě probudí, a chytré rady doktorů, co to tady vidí dnes a denně, to nebudou. Nechci říkat že jsem tady teď zbytečně. Něco m ito dá, to určitě! Ale cítím v kostech, že zdi tohodle baráku nevidím naposledy. Mimoto, když to ponesu psychicky hodně špatně, podepisuju revers. Vidím holky jak tu brečí, pozorují se a porovnávají, jak je tlačí sonda v krku nebo je jim taková zima, že se musí dvakrát denně půl hodiny sprchovat pod horkou vodou přesto, že topení jede naplno. Neříkám že tak chci dopadnout, říkám, že je to asi můj svět. Tady mi rozumí i když si připadám tlustá...

10.3.

10. března 2014 v 20:55 | Lilly |  •Deník•
Hlásím se!
Internet běží, takže můžu v pohodě podávat infotrmace! Volný čas mám nejčastěji od 3 a do noci, takže pak čekejte články!
Jsem tu jeden den, a už se mi stýská po mamince!! A jestli to někdo chcete dotáhnout s hubnutím tak daleko, že skončíte v nemocnici, tak to prosím nedělejte! Prosím! Porotže já jsem na pokoji se třema holkama. Jedna v pohodě, má váhu vyšší než já, možná stejnou, nevím přesně!
Ale pak tu mám ještě dvě další, obě 38kg, po každém jídle chodí sem tam jen aby zhubly víc a víc, i když už není co! Pořád říkají jak jsou hrozně tlusté, ale přitom my ostatní že je, přitom máme my všichni minimálně o 10kg víc! Tohle vás teprve probudí! Jedna z nich má sondu do žaludku, a její ruka je půlka z mojí, a to že já mám taky extra maličký ručičky!
Při jídle na vás zírají sestry, když se v tom někdo nimrá, tak si stoupnou přímo dan něj a 'povzbuzují'! A teď si představte, že někdo tyhle porce prostě nedá! Tyhle holky tady se mnou na pokoji....nechápu jak to můžou sníst...já mám co dělat abych nešla klopit, ale na záchodě je nápis : NEZVRACET! Paráda.
Jenom pro vaší představu, dnešní jídleníček. Nastupovala jsem dopoledne, takže snídani a dopolední svačinu nemám. Tady to je :
Snídaně: ?
Svačina: ?
Oběd: Velký kousek filé, bramborová kaše, broskvový kompot
Svačina: houska, sklenice mléka
Večeře: velký kus žemlovky
Druhá večeře: houska s máslem

Když se na to tak podívám, není to tak strašné. Ale tak proti mým 'nic' jídelníčkům je ot nezvladatelný. Nemůžu si ani vzít kapky na bolesti, protože mi je zabavili.
Ale snažím se to zvládat, seznámit se, skamarádit se.
Ale nervy a emoce mi pracují na plné obrátky, už jsem dneska několikrát brečela, i u mamky když odcházela, a nechtěla jsem jí od sebe pustit...Ale konečně jsem začala něco dělat, a uvidí se v píštích dnech. Ale jak jsem se obávala toho že tu budu nejtlustší, tak to se nekoná. Zase tak špatný pocit ze sebe nemám. Ale nebudu první den nic zakřikávat.
Doufám, že tohle budete dne po dni všichni číst, a bude to pro vás jako něco, co za žádnou cenu, ani za vysněnou nízkou váhu, nebudete chtít zažít!


9.3.

9. března 2014 v 11:45 | •Lilly• |  •Lilly•
Už zítra!!? Pomoc!
Zítra asi v půl 9 jedeme AUTOBUSEM s těma všema věcma do Prahy. Sestra se omluvila ze školy a jede taky. Takže už zítra končí všechny diety a zvracení a myšlenky...Nebo ne? Třeba všechno teprve začíná, a třeba přiberu ale psychicky na tom budu ještě hůř...Co já vím. Ale už am chci být, zažít první den, to ostatní přeskočit a mít to za sebou.
Pořád mám na ruce náramek, který jsme dostali každý na plese jakože jsme zaplatili cestu autobusem. Mám ho i já, jakožto maturantka, protože nám jich miliarda zbyla. Takže na památku ho mám a zkusím ho nesundávat! Nevím to jistě, ale třeba dostanu nějaký náramek i tam, a nebudu si s tímhle fialovým připadat jako blázen úplně...
Dneska jse mto sice nezvládla a zvracela, ale snad je o naposledy. Tenhle víkend jím vcelku normálně a spíš se snažím o trochu víc. Teď už je ot totiž jedno jestli přiberu nebo shodím. A můžu pokládat za dobré, že než jsem nastoupila, tak jsem sama nabrala 1kg. Takže žádné lži, 46kg a já nastupuju do léčebny...někdo by řekl : proč jako? Není to tak nízká váha... Ale sama si řeknu, že tam jedu urovnat si to v hlavě a taky protože už jsem několikrát zkolabovala, nejen kvůli alkoholu, a mám bolesti. Proto jedu do nemocnice, ne protože potřebuju přibrat. Ikdyž, sice mám vyšší váhu, ale postava se mi zmenšuje dál, což teda nechápu, ale beru to jako dobře, ale i tak tam budu asi 'největší'...nevím. Nevím jestli se mám těšit nebo ne. Na to jídlo se netěším, kdo mě znal z minulého blogu ví, jaké jsem měla jídelníčky.Málokdy jsem ho měla nad 500kcal, a když ano, šla jsem na záchod. Možná jsem se k hospitalozaci rozhodla v ten pravý čas. Ještě pár měsíců, a už bych tam třeba nešla dobrovolně.
Tenhle blog doufám budu vést dál, abyste věděli, ja kto tam probíhá, nebo neprobíhá. Když tu dlouho nebudu, znamená to, že nemám přístup k internetu. Ozvu se sem kdykoliv to bude možné, a mezitím budu na facebooku pořád online, protože mám v mobilu svůj vlastní internet, tak tam mě DOUFÁM zastihnete, kdo budete chtít vědět, jak jsem na tom. Prosím, nemažte si mě z oblíbených, já jsem tady a budu tady!

7.3.

7. března 2014 v 23:05 | Lilly |  •Lilly•
Takže, píšu trošku pozdě...ale aspoň že tak.
Nechci to tu zanedbávat, ale nevím jak to bude tam v nemocnici. Jestli budu moct být na internetu na svým notebooku denně, jak dlouho chci, nebo jeslti je to omezené. Nevím. Nevíte to někdo? Jestli jste tam někdo byl a víte, tak mi to prosím naište, protože se bez internetu asi zblázním :D
Ale vlastně to by bylo ze všeho nejvíc nejlepší, protože jsem si půjčila knížky z dějiny umění, a začínám na sobě fakt ělat, a začnu tím, že se začnu učit rok dopředu. Ne že pomalunerozpoznám románský sloh od secesního..na umělecký škole! Vtěch posledních dnech si hodně uvědomuju, že mě to vlastně zajímá, tenhle obor. Teď jenom dokopat se k tomu učení trošičku. Ale ono je tohle skoro jako koníček, ze učení.

Taky nevím co si mám zabalit sebou. Nějaké domácí kalhoty, ale nemám mít i kalhoty na normální chození? Musím tam vypadat jako nemocná, nebo budu chodit i ven? Aaaach joooo!! Už tam ale chci být, vidět to, a zažít.
Jediné co mě trápí je, že jsem prostě kilo přibrala, 46 tam je, a toho se do pondělka nezbavím. Myslíte, že to vadí hodně? Vlastně, proč tam jdu? Chci být normální, ale nevím jestli to dokážu. S těmahle problémama bojuju 6 let! Sice ne vkuse, ale přemýšlím jinak takhle dlouho...už jsem unavená a chci žít normálně! A hrozně se bojím, že už žádné svoje oblečení neobleču, až se vrátím. Sice je mi teď všechno o 2 velikosti větší, ale i tak! Třeba přiberu nějak masivně!!! Vylezu se 70kg!!!!!! Proč nikde nejsou fotky jak holky vypadaly pře léčebnou a po ní? A vlastně, proč NIKDE nejsou fotky nebo příběhy z tý léčebny? To se jako nesmí někde psát? Docela mi totak přijde... :( bože..pojďte tam někdo se mnou... :(

6.3.

6. března 2014 v 19:59 | •Lilly• |  •Lilly•
Dneska jsme měli rozlučku se mnou u vás ve městě v hospodě. Nijak jsemse nepila ( :/ :D) ale byli tam všichni lidi na kterých mi záleží a mají mě rádi. Všichni za mnou chtějí přijet, tak uvidíme jestli dodrží sliby :D
Každopádně, zítra a víkend jsou poslední dny, kdy můžu jíst málo. Pak to začne...pomalu si začínám uvědomovat, že to bude drsný...
Snažím se říkat si, že jsem nikdy nebyla tlustá, tak dál ani nebudu...musím si to pořád říkat...protože ae s tejně budu muset smířit, že přiberu. Víte, už mě i bolí hlava od toho, jak pořád přemýšlím jenom nad jídlem a nad depresema. Sice jsem teď zjistila, že kluk, kterýho jse měla ráda, se na mém vlastním maturiťáku vyspal na záchodku s cizí holkou, ale ok...snad to už vydržím, a bojím se v tý léčebně ukázat ruce. Měla jse mteď špatné období, a nevypadá to krásně :( teď toho lituju...

Kdo si chce se mnou psát během hospitalizace nebo se přidat do tajné skupiny na fb, přidejte si mě TADY :)
Ach jo...proč ot přišlo tak rychle.. :(

5.3.

5. března 2014 v 15:05 | •Lilly• |  •Lilly•
Včera jsem byla na večerním kreslení, takže jsem to sem nestíhala.
Kámoška měla dneska narozky, tak jsme ještě v noci pekly muffiny a byla jsem ráda, když jsem šla v jednu spát. Ale stál oto za to. Měla jsem dvě muffinky, ale to je asi dneska všechno. Avčera to byla skoro čistá hladovka! Vracím se zpět do starých kolejí...bohužel ne na dlouho. Vlastně, jsem v nich jen na krátkou dobu...
Přišlo to, co mělo podle očekávání přijít až za dlouho, ale je to tady, a já vlastně ani nevím co se to děje. Neuvědomuju si, že už v pondělí nastupuju do nemocnice na nevím jak dlouho, a najednou taky vidím, o co všechno tady přijdu. Příští týden má naše škola jarní prázdniny, a s holkama jsme plánovaly výlet, který škola během prázdnin pořádá, jen tka do přírody. Měl být sraz se základkou...
Když mi sestra zavolala, udělalo se mi černo před očima a bylo mi fakt blbě. Měla jsem závrať a nakonec jsem se zhroutila a brečela jse mještě dlouho potom, to už ale v náručí kámošek. Dala jsem si panáka a dneska máme v plánu oslavu, která by steně byla když má kámoška 20!
Chci se jít léčit, a půjdu, potvrdila jsem to, ale nečekala jse mto tak brzo! Bože, proč předtím říkali že 101 týdnů když mi zavolali najednou teď, o 7 týdnů dřív? Ach joo....nebo proč aspoň ty prázdniny nemůžu být ještě tady!

Nevadí, aspoň to budu mít na léto za sebou. Snad nějak extrémně nepřiberu. Počítám, že budu muset přibrat na 50, ale víc sama nechci a nepřekousnu. Hned v pátek si půjdu zařídit, abych mohla v květnu nastoupit do Kauflandu na brigádu - zase. Jak už jsem psala na FB, budu ráda když se za mnou kterákoli z vás přijede podívat. Vím že KoKy by přijela, a kdo chce, dám mu adresu. Snad budu moct být v kontaktu s vámi přes blog. Jestli tam není wifi, jdu ze zabít!

Tak, přišlo to rychle a snad to bude mít i rychlý průběh. Dneska si možná ještě něco dám, na té oslavě.. :(
Bojím se že tam budu nejtlustší :D :((