13.4.

13. dubna 2014 v 10:32 | •Lilly• |  •Lilly•
Ahojky :)
dlouho jsme tu nebyla, ale na oddělení na pár dní vypadl internet a pak jsem neměla moc čas, víte jak to chodí. Teď jsem na víkend doma a jsem nemocná :/ mám extra rýmu, která se mi dneska v noci přesunula do krku, takže je to opravdu zvláštní :D
Každopádně to budu muset nějak dostonat v nemocnici, a ne doma s maminkou :( stihla jsem nakazit všechny v nemocnici ai doma, tak kde mám pokračovat teď? :D
je mi líto že nepíšu články jak jsem slibovala, takže od teď už žádné sliby. V nemocnici budu ještě maximálně 3 týdny a pak už to bude každý den.
A kdo z vás je z Prahy tak máte tedy ještě pár posledních šancí mě navštívit :) KoKy čekám ve středu, a kdo by měl čas nebo zájem, tak to uvítám :) nevím jestli budu o víkendu v nemocnici nebo zase doma, 50 na 50 v tuhle chvíli, ale v týdnu jsem k dispozici, stačí se ozvat a dát vedět en a přibližnou hodinu :)
 

3.4.2014

3. dubna 2014 v 20:08 | Lilly |  •Lilly•
Dnešní jídelníček? Katastrofa! Hnus prostě, možná to je ještě hnusnější o to víc, protože je mi dost mizerně.
Včra jsem se nevyspala a dokonce jsem zvracela. Chvilku mi bylo dobře, ale pak to zase přišlo. Je to opravdu těžké, kvůli bolestem mám chuť s tím seknout, vzdát to.
A to jsem tu měla tak příjemnou návštěvu včera!
Byla tu KoKy, jedna z holek které se mnou blogují už hodně dlouho, a poznat někoho takhle, je zajímavé. Rozhodně mi Koky přijde jako hodně fajn holka se kterou si, i nejenom kvůli blogu, máme co říct, a doufám že třeba ještě během těch 4 týdnů co tu budu mě ještě přijde navštívit. A kdo jste z Prahy a chcete se taky přijít seznámit nebo popovídat tak celkově, nebo se dovědět něco o léčebnách a nebo se podívat na nějaké ty kostřičky, že ano Koky :D, tak budu moc ráda.

Teď mám zase ty hrozné bolesti, tak to pro dnešek končím. Kdyby někdo uvažoval nad návštěvou, víte kam se můžete ozvat :) Zítra jedu zase domů na víkend, tak čekejte nějaké články, jak je mi špatně, je to na nic, jsem ráda že jsem dneska vůbec ten počítač zapnula...mějte se :)

2.4.

2. dubna 2014 v 15:20 | Lilly |  •Lilly•
všem moc děkuju za názory u předchozího článku. Díky nim jsem pochopila, že aspoň nejsem v těhle myšlenkách sama, to je pro mě hodně důležité! :))
Jinak odezva na komentář č 8. : jo já pochopila jak to myslíš :D bohužel jsem si řekla že by to asi opravdu bylo nejlepší abych slyšela aspoň : no, měla bys přibrat...ürčitě víte jak to myslím.
No, a jinak dál pokračuju v 'léčení', jídlo je děs, ale zhubla jsem. Kupodivu. Nebo se nění čemu divit? Já nevím, jím normálně podle nich, dokonce si někdy s holkama dáme tajně něco navíc...
Je ale pravda, že jak je mi špatně, tak jsem už to párkrát nevydržela a šla i tady zvracet. Bylo mi to nejdřív líto, že jsem něco porušila...ale pak se něco ve mě zase obrátilo a řeklo, že to tak bude asi lepší. Asi ještě není vhodná chvíle na to se uzdravit, nebo .. já nevím. Lidi mi začínají říkat, že vypadám 'zdravěji'...tak, co to znamená? Že jsem přibrala? Nebo že mám jenom lepší barvu? Nebo lepší náladu? Každopádně každou takovou věc si převádím jakože jsem vlastně tlustá.
A ještě ten mamky přítel? No konec!
Já holky vůbec nevím, jestli se chci teď ještě uzdravit, dostala jsem měsíčky, což znamená, že jsem v pořádku a je to pouze v hlavě. Váhu mám pořád stejnou, teď ještě o něco nižší, ale jak je vidět na poznámkách lidí, asi to nic neznamená....možná je váha v mém případě fakt jenom číslo, které nic neznamená a nemám ho napsané na čele...

A mám taky jedno oznámení, abych trochu rozšířila blog, budu sem párkrát do týdne psát zamyšlení nad různými věcmi, co mě napadnou, teď ještě po dobu 3-4 týdnů to bude nejvíc o anorexii a vůbec, protože se nácházím tady, ale pak i třeba další věci. Napadá mě tady totiž úvah, které by možná bylo dobré sepsat, ale pár hodin po terapiích je zapomenu, a to je škoda. Tak asi zítra se tu objeví článek, máme totiž skupinu :)

O víkendu jedu domů, a hodně se bojím. Každá poznámka mě vykolejí. A čím víc se těch poznámek bojím, tím mám chuť jít se vyzvracet, abych nepřibrala... :( jsem ale blbá co...
 


30.3.

30. března 2014 v 14:45 | •Lilly• |  •Lilly•
Tak, za hodinku jedu z domova zase zpátky do Prahy od nemocnice.
Nevím jestli jsem ráda, nevím kde se vlsatně cítím líp, jestli tady, nebo v nemocnici.
Jasně, že doma, ale zase jsem si vyslechla pár věcí, co jsem myslela, že už neuslyším, nebo aspoň ne teď. Jedna z těch věcí byla :
'No, nejseš hubená. Tak nějak tam mezi ty holky nepatříš.'
Do tý doby jsem měla docea dobrou náladu...dokonce jsem si myslela, že trochu shodím, protože jsem se hodně hýbala, ale te´d se bojém vážení o 100% víc, a sebevědomí co trošinku možná nabylo, je zase zpět na bodu mrazu.
Tyhle věci kdybych slyšela měsíc po léčebně, tak ok, ale te´d sei bojím mezi ty holky zase přijít. Připadám si jako prase tlustá, a na váze bude určitě o kilo víc.
Aby bylo jasno, mám 47,5kg. Teda, aspoň jsem měla před týdnem. Teď se toho fakt bojím.
Nikdo mi z rodiny nerozumí, myslí si, že do takové léčebny nepatřím, protože nejsem kost a kůže. Tak proč mi teda říkali že mi to už nesluší jak jsem hubená? Proč jsem musela vyřadit celou skříň protože mi to bylo o dvě velikosti větší? Asi to nestačilo a já jedu zase dál nabýrat kila...který pak prostě stejně shodím. nemůžu dělat nic jinýho. Nemůžu to ani nikomu říct, protože přece nejsem tak hubená, abych přemýšlela tímhle způsobem. Asi musí mít člověk 30kg, aby si lidi řekli : jo, měla bys přibrat.
Tak ať se nediví, že holky končí v takovýhle nemocnicích. Ale vlastně ne, pardon, já tam nepatřím, protože mám moc kg...

26.3.

26. března 2014 v 18:18 | Lilly |  •Lilly•
Píšu celkem po dlouhé době, omlouvám se :)
Ale mám pomalý počítač a spíš čas vyplňuju tady jinak. Teď pojedu domů na víkend a jsem zvědavá, jestli dodržím jídelníček. Ale asi ne :/ protože jsem teď nejvíc nacpaná, a hrozně to bolí...fakt hodně moc. Nedají mi žádné léky a já to takhle budu asi muset vydržet přes noc, takže se vůbe nevyspím...je to opravdu hodně, nesimuluju, fakt...
A taky jsem dostala měsíčky, po roce! Beru to jako dobrou zprávu, ale stejně si připadám ještě tlustší. V úterý jsem měla na váze o půl kila méně, tak mě to překvapilo, že to bylo i navzdory menstruaci. No, prostě divný. Ale už cítím jak mi trochu narostly prsa a trochu boky. Nebo jako ne nějak extrémně, ale jo no...
Takže víkend bude pohybový a s málo jídlem, omlouvám se, ale ten poit ještě nepřekonám. Nemám na to, nemám motivaci tu nemoc opustit a bude mě doprovázet ještě asi dlouho, a není to o váze. To, že přiberu, neznamená, že je konec.

17.3. Jídelníček

17. března 2014 v 19:04 | Lilly |  •Jídelníčky•
Jídelníček z nemocnice
Snídaně: 2 housky se sýrem
Svačina: houska s paštikou
Oběd: polévka, zapečené těstoviny, salát
Svačina: mléko a houska
Večeře: sekaná s bramborama, salát
2. Večeře: jogurt

Tak dneska trochu těžší jídlo mi přijde. I podle toho jak mi je...
Dneska mi nasadili takové 'hodinky'. Pípá to každý dvě hodiny a musím tam vždycky zmáčknout jestli mám hlad, chutě, deprese, a další věci. Je ot nějaký výzkum.
Budu sem psát jídelníčky obden, jak jste si mohli všimnout. Když to stihnu, tkai víkendy celý. Ale vlastně to můžu dát předem. Ale zítřek si nepamatuju. Vím, že k obědu bude rajská! A k večeři nějaká rýžová kaše nebo co, to jsem zvědavá teda...

15.3.

15. března 2014 v 21:35 | Lilly |  •Jídelníčky•
Jídelníček z léčebny

Snídaně: 2 housky, máslo, žervé
Svačina: houska s máslem a medem
Oběd: kmínová polévka, kuře s bramborama, salát
Svačina: puding
Večeře: 2 chleby s 'paštikou', máslo
Večeře: jogurt

Ta pštika mimochodem smrděla i vypadala jako KOČIČÍ JÍDLO! A to vážně bez srandy. V úterý je vážení, tak doufám, že jsem moc nenabrala...i když moc s tím nenadělám. Radši jím všechno bez řečí, než mít problémy...
Ale až budu venku, vím jak to budu dělat. Budu jíst dietní potraviny pravidelně, jako tady, ale budu na sebe v jídle přísnější. Ne že sním všechno co mi daj, ale budu si všechna jídla plánovat já. Jestli se to zvrtne, a já zase budu jíst míň a míň, tak to je možný. Každopádně nebude to hned, ale jakmile půjde váha nad 50, je možný, že si budu ubírat. Prostě se s tím nesmířím!
Dělali mi tady jeden test.
Vyfotili mě ve spodním prádle, a v počítačovým programu jsem se měla upravit,j ka se vidím, jak bych chtěla být, a pak mi program ukázal fotku jak opravdu vypadám, a procenta, o kolik se vidím 'větší'. Pro představu, když má někdo 100%, vidí se normálně. Zdravá představa o sobě je i 120-130%. A jak jsem dopadla já? .... 206%. Tudíž, vidím se jednou tolik taková než jsem.
A není to vůbec přehnaný, když jsem ty tři fotky viděla u sebe, myslela jsem, že mají ten foťík nějak rozbitý. U tý fotky, kde jsem doopravdy, mi přišlo že to fakt je upravený, že takhle drobounká hubeňounká fakt nejsem. Sestra mě poslala do prodejny foťáku ze zeptat na tu 'poruchu' s tím, že mě odtamtud nechají převést zase zpátky na psychiatrii. Fakt mě to překvapilo a pořád se vidím taková, jako na tom prvním zkresleným obrázku. Prostě to nevidím, až mě to dokonce štve...a tohle není problém na dva měsíce, ale na dva roky! Proto si myslím, že tu jsem sice poprvé, ale rozhodně né naposledy.

13.3.

13. března 2014 v 17:22 | Lilly |  •Lilly•
Tak se zase ozývám. Napíšu vám tu dnešní jídelníček, pro představu:
Snídaně: 2 housky + 80g šunkového salámu
Svačina: švestkový kompot
Oběd: čevabčiči s bramborama, červená řepa, horčice
Svačina: kobliha
Večeře: hovězí na divoko, rýže
2 večeře: jogurt

Tak, takhel to tady přežívám, ale říká si že je to úplně jedno, nemá cenu se stresovat kvůli jídlu, protože stejně to musíš sníst. Zvracet nebudu, i když tady to zase tak 100% hlídaný není, ale ne, kašlu na to. Prostě přiberu...to se mi to říká když jsem se ještě nevážila...
Ale tím že je mi to tady jedno jsem si od holek z venku nechala přinýst DELI pistáciovou. Tady není skoro nikdy sladký, kromě těch koblih, a tak když mám přibrat, tak na něčem dobrým!

Stejně mám pocit že tu nejsem naposledy. Holky tu jsou po sedmý, někdterá dokonce po třináctý!! Je to síla, ale je to tak! Holky, co cestujou po léčebnách většinu života, nebo aspoň mládí...taková já budu. Jsem. Protože už ani neumím žít pro nic jinyho :( je to smutný, a nemůžu to říct nikomu jinýmu než holkám tady na pokoji. Ostatní se budou koukat skrz prsty a nebo jenom nechápavě odejdou. Je mi líto že tím ničím mamku, ale nemůžu za to, co se ze mě stalo. Potřebovala bych něco, co mě probudí, a chytré rady doktorů, co to tady vidí dnes a denně, to nebudou. Nechci říkat že jsem tady teď zbytečně. Něco m ito dá, to určitě! Ale cítím v kostech, že zdi tohodle baráku nevidím naposledy. Mimoto, když to ponesu psychicky hodně špatně, podepisuju revers. Vidím holky jak tu brečí, pozorují se a porovnávají, jak je tlačí sonda v krku nebo je jim taková zima, že se musí dvakrát denně půl hodiny sprchovat pod horkou vodou přesto, že topení jede naplno. Neříkám že tak chci dopadnout, říkám, že je to asi můj svět. Tady mi rozumí i když si připadám tlustá...

Kam dál